Den umírá a kraj už děsí.
Polí jak ztemněl pestrý lán!
Ponuře hučí tmavé lesy,
mír tvůj že navždy pochován...
U cesty tříšť se kupí stromu,
pyšně jenž včera k nebi čněl.
Neslyšíš... z hlubin bílých lomů
smích jak by hořký šerem zněl?
Od řeky mha se vichrem zvedá,
v červáncích hoří štíty skal...
Let zašlých stesk víc klid ti nedá. –
Kdo s krajem tím tvou duši spjal,
že nechce se ti odtud,... nechce,
ač zemřel den a bouří les?
Jak by ti kdosi šeptal měkce:
smrt číhá v dáli... Zítra... dnes...