V polích se třás
vichřice hlas,
jak poslední květ sedrán, snivý.
V tvé tváře běl
mdlý jas se schvěl
a nádech dal jí žalostivý.
Tvůj tichý žal
v mé duši stkal
tvé lásky obraz mlčelivý,
když v bouře třesk
zasvítil blesk
a měsíc vzešel zádumčivý.
Šla bouře v dál...
Od bílých skal
jásavá záře náhle vzplála.
A z očí tvých
smaragdových
se Colombina žhavě smála!