Kde branka vede v sad... staletý tis
se zelená; černí psi kamenní
na příchozího zuby cení dravé.
„Una ex his... non redit bis!“
zní hodin s kostlivcem výstražné znamení
před refektářem v záři mihotavé.
Je kouzla pln ten staropražský kout,
ač strastný čas v něm tráví nemocní.
Nůž chirurgův jim svítí chladným leskem
v sny horečné, když čela počnou žhnout...
Ve skalce v sadu Matka boží ční
a lidskou bolest zraků značí steskem!