Po celou noc Sny u hlavy mé bděly.
I když se hvězdy únavou již chvěly.
Tiše mne zavedly do dálných, divných světů,
a než jsem vrátil se – mé čelo plno květů.
Šly do zahrad, kde rostou růže bledé,
omamných vůní – kde vše v mlze šedé.
Než luna uhasla, natrhaly jich v spěchu,
kol hlavy mojí daly za milostného vzdechu.
Noc celou Sny u lože mého bděly. –
I když se k ránu hvězdy tiše stměly.
Pak prchly! – Zrádný jich slyším ještě smích!
V mé hlavě k Smrti těžko z těch vůní otravných!