Takové tajemné, neznámé přítmí
se snáší tiše v bytost mou,
a s ním palčivé, dávno zniklé rythmy
můj trpký klid zas na kříž pnou...
Teď cítím bolest, stichlou v nedohledu –
(po letech se vrátila ke mně!) –
a v duši místo tepla hory ledu,
jichž spodní proudy hučí temně.
Takové tajemné, děsivé přítmí
se snáší tiše v duši mou, – –
Vyzněly nasládlé, měkké rythmy
a jen ty ostré v duši žhnou...