Sloupkové hodiny tikají
v zákoutí omšelém.
Mračí se... smějí... vzlykají –
Zrcadel jasným sklem
zašlých dob svědky si obrazí,
figur bronz... spinet... meč...
A kyvadlo mdlými nárazy
všelikou vede řeč –
Francouzský orel se vypíná
nad prasklý ciferník.
Na starou slávu si vzpomíná,
na blahý okamžik,
dvanáct kdy ostře pod ním bil stroj
tak jako hlasný zvon,
a v zrcadlech mih’ se, po boku zbroj,
sám Velký Napoleon –
Ponuře zní teď hodin těch hlas,
zrcadel tmí se skla.
A v kyvadla sten a chorý třas
smrtka se směje zlá...