Víš, potkali jsme ji tehdy na zapadlé stezce.
Byl temný večer a nikde ni hvězdy.
Šla lehce. Plachetka větrem jí vlála –
nebylo slyšet ni kroku.
Mstivým zrakem pohlédla na naše štěstí.
Přešla, zmizela. – – –
Pak vyšla luna. Kouzelná princezna.
Tiše nás opředla modravým závojem
a zachmuřila se. – –
Cesta se stáčela klikatě k řece,
jez kde svou tesklivou hučel si píseň – – –
Cosi nás táhlo přistoupit blíže –
dívat se do vln.
V stříbrném zrcadle pomalu plula
bledá mrtvola...