To bude smutný večer
po slunce západu,
až smrt se tiše vplíží
v tvou sněžnou zahradu.
Naposled starý fontán
líbezně zašumí,
jak květy budou svadat,
jich vzdechy utlumí...
Faun z růžového loubí
se divě zachechtá,
Nymfa se k němu skloní,
zvěst lásky zašeptá,
zvěst lásky v božském kraji
v údolí étherném,
kde věčně možno sníti
o štěstí nezměrném...
To bude smutný večer,
až smrti černý stín
se čela tvého dotkne
a klesneš růžím v klín...