Motýlů černých křídla zašuměla,
vroucí můj sen jak v dálku k tobě slét’.
Té noci stříbrné tvá láska bděla,
blankytných růží k hrudi tisknouc květ...
Za pohřbem luny oči její tmavé
hleděly mlhou zarosených řas.
Oblaka snila v dálce zlatoplavé,
jich sněžnou běl jí ve tvář vítr střás’...
Motýlů černých křídla usínala,
zakleta noci svatým tajemstvím.
A moje duše v temnu vzpomínala,
v stín ohnivý jak sen můj splynul s tvým!