Den dohořel. A jako v polosnění
ubíhá v dálku krajem smutných lesů.
V tikotu ptačím z uvadlého vřesu
měsíc teď vzchází v němém roztesknění.
A duše moje divnou touhou jata
s půlmrtvým dnem v svět jiný odchází mi
bojácným krokem, s úsměvy tak mdlými
ve tváři záblesk hasnoucího zlata.