Laguna se jako samet leskla
v oleandrů toužné vůni, mdlé.
V oprýskaném, starém zrcadle
shlížela se modrá růže ze skla –
Jak by echa harfy v blízku zněla,
před mátožnou hlatí stanul stín
čarovného Venušina těla.
Měsíce střep klesal do hlubin –
Paruk běl a černé v tvářích masky
mihly se pak, rudý krásek ret,
v divém tanci dávno mrtvé chásky!
Nahé šíje v třpytu zlatých tret –
Palác třás’ se do základů hloubi,
až se v blízku jitřní ozval zvon,
chrám kde šerý má San Simeon,
milenci kde bloudí v květném loubí...
Laguna se jako samet leskla,
v oleandrů toužné vůni, mdlé.
V benátském tom, slepém zrcadle
truchlila dál modrá růže ze skla...