Vír života Vás nestrhne v svůj spár,
v můj teskný kraj Vy musíte se vrátit.
Snad zas se vlije v duši starý žár. –
A Vaše sny pak štěstí bude zlatit.
Jak hořká bolest nezcelených ran,
tak sladko budit stíny tragoedie!
Když duše cár je zvetšen, rozedrán,
a zmije ze srdce když zvolna pije...
Modlitbu tklivou zašeptá Váš ret,
– na chvíli jednu touha vzpomene si:
na smutné lásky zašlapaný květ...
A srdce Vaše k šílenství se zděsí!