Kdes „Ave“ zní, a ticho v kraji.
Mlh závoj padá do polí.
V mou samotu tvé oči plají,
však srdce víc už nebolí.
Hra dohrána! – Tvá divná slova
již neděsí duši mou.
Ty mrtva jsi! – Proč přišla’s znova?
Jak dřív i teď tvé zraky lhou,
jak dřív i teď jich vášeň mámí
plamenem truchlým ohňů zlých.
Však kde tvůj hlas, jenž zvonků hrami
v duši mé kouzlil jas a smích?
Jde kolem v noc tvůj přelud bledý,
jak růží hasne záplava
za mořem kdes. – A naposledy
ruku mi chladnou podává!