To byla tvá bílá duše,
jež mne ve snu navštívila.
To byla tvá čistá radost,
jež mé skráně políbila.
Byl jsem s tebou v našem kraji,
slunce kdy juž zhasínalo.
A mé srdce, choré srdce,
tolik se tě naivně ptalo...
A tys jenom usmála se,
z dálky rukou pokynula.
Ach, kde jsi, ty bílý květe,
Radosti má, zahynula!