Své hvězdy rozhodím po širé nebes pláni,
já, – jež se slituji – a Zármutku jsem Paní.
Jich světlo jiskřivé vám ve hloub’ duší padne
a marná radost dne v jich třpytu tiše svadne.
A do srdcí vám vložím posledních chvílí stesk.
(Ten snivý – dumný – smírný pohřebních svící lesk – – –)
Na horách zapálím posvátné ohně Eliáše –
by hříchy vašich dní uprchly v jitro plaše.
Nepřítel lstný až přijde, by vzal vám těchu mou,
své hvězdy všechny shasím, a bloudit bude tmou – – –
Mých písní echa zrádná, ta povedou jej v dál’ –
v kraj věčně ztracený – kde měsíc v posled vzplál.