A Podzim skonal tiše.
Tak smutno všude je.
Chvílí jen slunce z mraků
v posled se usměje.
Jsou kraje plny mlhy
a všechno hořkne v nich,
jak na lada se snáší
již první třpytný sníh.
Zarudlý měsíc vzchází
kdes v dálce ospale –
les nesměle se modlí
v únavném chorále,
sen dávný v duši pluje,
jak truchlý zmírá den.
V něm vlastní slyším žalný
za prchlým mládím sten!