Bezstarostný poutník – bloudím světem,
písničku zapomnění si zpívám;
hruď svou zdobím liliovým květem
a pln víry v nebesa se dívám...
Často za noci když lesem spěji,
podivných postav zástup potkávám,
v zčernalých lebkách oči se chvějí,
krvavý šlehá z nich, jiskřivý plam. –
Zpívají Requiem ponurým hlasem,
a tančí divoce, sběsile kol’...
Bez bázně kráčím měsíčným jasem,
přes hvozdy, přes skály v květnatý dol’...
To lidské vášně jsou. Tryznu slaví
za duše, jež v sítě jich padly.
Jak zahlédly setlelé ty hlavy,
mé bílé lilie na hrudi svadly! – –