Jednu růži rudou, smavou,
v rakvi chci mít na svém čele.
S ní chci vejít v Noc zlou, tmavou,
v stesku písně nedoznělé – –
Jednu růži! Víš, jak rád
vídal jsem ji v krvi plát’
na Tvých ňadrech, plných touhy,
v letní večer, snivý, dlouhý...
Dřív, než v rakev vetknou hřeby –
dřív, než kněz žalm dozpívá –
přijď, o přijď – a k mojí lebi
slétne růže ohnivá!