Potulný zpěvák s loutnou
je Podzim odraný.
Jak blíž’ jde, stromy žloutnou
a mlhavé jsou dny –
O zašlém zpívá štěstí
hlasem jak puklý zvon;
listí mu větrem chřestí
v skřípavý loutny tón –
Jde sadem a jde lady,
a všude lze jej zřít,
lancknechta z maškarády,
jenž v očích slz má třpyt –
však přec se vznáší v tanci
nad bílou silnicí.
Má sladké hrozny v ranci,
zlať s modří tesknící...