Tmavými vršky les ční v nebes báň.
Vzlét’ skřivan z brázd a začal píseň novou.
Jak lodě s plachtovím oblaka v dálku plovou,
nad lučním pramenem se sklání laň...
Silnicí k doubravě zní ženců hlas,
v slunci se třpytí tam jich srpy, kosy.
Za nimi vůz, tak pln, že skřípou osy
pod snopů tíhou. Druhý... třetí zas’...
Kdes’ výstřel pad’. – Vran černý vznes’ se shluk,
a váhavě kams’ ke skalinám míří.
Nad vody sklem šidélka bystře víří.
Dál slunce napíná svůj zlatý luk...