Nokturno.

Slyšíš? – Na jezeře zpívají labutě pohřební své písně! Pojď! Půjdeme blíž a budeme tiše naslouchat – – Lehko jest za jasné noci vžít se do pohádky! Zlatý srp měsíce houpá se nad plání –

i hřebeny hor jsou jako pozlaceny. Celý kraj zaplaven parfumem růží – – Bude to pohádka z Rokkoka – či snad z Renaissance? – – –: Bledá marquisa kráčí k jezeru.

Zakryta vějířem – pláče – že nepřišel miláček – marquis za jasné noci! Blíží se pomalu – usedá na břeh –

a štká – – – Směješ se? Tušíš as, marquis že potají v rákosí čeká a s mandolinou překvapí milenku svou.

Ví, že jí v žalu jest jezero nejbližší. Slyšíš? Labutě zpívají pohřební své písně! Půjdeme blíž – a budeme tiše naslouchat –