Nad lesy chorý měsíc
a ticho nad vodou.
Ty smutně hlavu kloníš,
já pěji píseň mdlou...
Šeří se zvolna, šeří,
klekání ze vsi zní.
Jak podivně k nám mluví
kraj truchlý, podzimní...
o jaru, které přišlo,
by pro nás nekvetlo.
O štěstí, které navždy
do dálek ulétlo,
ze žhavých předtuch léta,
náručí zemdlených,
mámivých růží vzdechů,
radostí šílených...
Nad strání chorý měsíc
s paprsků naivní hrou.
A vlny jdou tak tiše
s dumavou písní svou...