Podivným srdce mi hořelo
plamenem černým.
Malým tvým ručkám jsem je dal
a snům tvým věrným.
Hladily je a uspaly,
jak růže kvetly,
za jarní noci s oblaky,
hvězdnými světly.
Pod námi žlutých lamp je chlad
a zvony hrají.
Květy mi pohasly, tuším jen,
jak plody zrají...
červenec jak se rozhořel
nad celým světem!
A já jen chvíli planým byl
dubnovým květem!
Tvá krásná hlava kloní se
níž’ k mojí hrudi.
V mém srdci divné plameny
zas požár budí.
Ah, nehas jich... jdi... dnes tvůj je máj,
jinde tvé štěstí!
Ty nemůžeš, nesmíš bolest mou
životem nésti!