Srázné ledovcovité skály.
A nad nimi vychází polární slunce tiché resignace.
Bylo lze viděti světlý bod lodě
v zelenavém moři naděje!
Rackové radostně kroužili oblaky,
přilétli, usedli na moje skály...
(Slunce počalo tepleji hřát!)
Ale loď zmizela! Nepřišla spása!
Sám, klidný, čekám, kdy uhasne záře
a přijde Noc.
Zahynu, opuštěn v smutných svých skalách!