Dobra i Zla kde bdělí zápasníci
dnem nocí střeží pevné svoje hrady,
v oblouky vítězné, o slávě snící,
usedá Mefisto. – A s chechtem v líci
verš cituje si staré Faustiady –
Po zlatu touha, po rozkoši, mládí,
dál’ svářícím se lidstvem hýbe, zmítá.
Před hladovými lichvář břich si hladí,
dál věčný kuplíř křehké ctnosti svádí,
krev ďáblu pomáhá, vášeň v ní skrytá...
Proč Dobra maják nikdy neshasíná
a v temnu nejhlubším zahoří prudce?
Proč kathedrála věže k nebi vzpíná,
kde Pravda je, kde Lež, kde Vina?
Mefisto nade vším jen mne si ruce:
dál z otročiny plynou potu znoje,
na tváři Lži je klamná Pravdy maska,
tyranům k slávě lup dál slouží, boje –
Na křižovatkách světa hráčů roje.
Lidstva tam v sázce zas’ je bratrství a láska!