Bílá vidina Krista se v duši mou snesla,
když slunce zvolna nad obzorem shasínalo,
a mlha zrůžovělá nad krajinu klesla –
když v ztichlých údolích již všechno usínalo – –
– bílá vidina Krista se v duši mou snesla!
Pane, já nechtěl v Tě věřit a nechtěl Tě znát!
Srdce mé svět mi naplnil jedem – –
Ty víš – a odpustíš! Nedáš mně sklát’!
Spásu svou vidím v Tvém přízraku bledém.
Bílá Tvá vidina v duši mou klesla!
Z Tvých rukou subtilných mi vzejde požehnání
a rány palčivé se zavrou zcela – –
Ty, Pane – při mně stůj! Večer se v noc již sklání –
O setři krvavý pot s mého čela.