Můj kraj – teď podivná jak říš’,
kde v bolestném vše hyne umírání!
Zem’ chorá je, a jedem dýše již,
jak slunce mátoha se k horám sklání.
Červánky truchlé lesů zlatí lem,
milence čeká alej černající.
Nad řeky hladinou – zamženým sklem –
leknínů květy svadlé jsou a snící.
V azuru luna bledá tiše plá...
Jak tvář mi tvoji, drahá, připomíná!
Zas tebe zřím, vlas temný větrem vlá,
a noc jde blíž, tak tajemná a sinná...