Nad věží měsíc zamodralý visí.
Svítilna žlutou v pokoj line zář –
Tesklivá půlnoc věci z dávna křísí.
Má krev a nervy z obrazu ta tvář...
Strom odraný větvemi v okno klepe,
zní v krbu vichru ston, hlas hodin zkomírá,
a krásce na káře kol’ retů úsměv hrá,
však plamen zhrdavý se v očích třepe...
Zkad zbloudil sem ten starý obraz siný,
krvavé memento a Revoluce třas?
Tvář ústa otvírá, však v hrdle vázne hlas:
v tmě pozadí nůž svítí guillotiny!