Z růžové vily v cypřiších
s nymfami, amoretty,
svěží zněl soprán... jásal... tich’,
a cinkot číší zněl tam, smích –
před modrou tváří moře.
Kol’ rasův vůz se zvolna bral,
kůň slepý za ním, uvázaný.
Z hnisavých ran bič maso dral;
tak pomalu se sunul dál’
muk obraz, bídy, hoře!
Jak bolelo to lání, řev,
bitého slepce klopýtání
silnicí podél zlatých rév!
V cypřiší háji jásal zpěv,
a slunce v Boží dlani!