Když noc jde blíž, hvězd kouzlem věčnost mámí,
přeludem tklivým v moje vcházíš snění,
v muk závrať mdlou, v bolestné vteřin chvění
bys nové vnesla touhy zářné plamy...
Všech nadějí kdy ve prach klesly chrámy
o marnosti v hran nekonečném znění,
ty přicházíš jak samo zapomnění,
tak vítězná vždy všemi nad modlami...
Jak divem tknuta propast běd se mění
s všech v pusté duši pekel vidinami
v dne nového červánků rajském rdění!
Tvých zraků stkvoucích sveden drahokamy
v kraj s tebou jdu, jenž z toho světa není,
a píseň tvá jak liljí vzdech jde s námi!