Zvolna mizí sníh se střech, hor a plání...
Přijde prý jaro, růže zas čarovně rozkvetou,
budou je trhat dívky, v malé tisknout dlani,
po stráních se rozběhnou hledat princeznu zakletou...
Zapadlé tůně v klínu lesů se rozesmějí
v leknínů záři a prudké zeleni trav.
Radostná srdce novou touhou se rozechvějí,
vidím ty profily milenců schýlených hlav,
jak z nalezeného květu si pohádku života předou
a sílu k němu v důvěrném hledají zraku...
Pak za noci milostné, s lunou v dálce tak bledou,
zvolna jdou k domovu mořem ohnivých máků...