Proč v pamět tvou se vrací bílý z modřínů čnící v troskách hrad, jak za hory se slunce chýlí? Proč v pamět tvou se vrací bílý
dívčí ten profil... úsměv milý, mlha když stoupá z šerých lad? Proč v pamět tvou se vrací bílý z modřínů čnící v troskách hrad?
Tam na křídlech tě touha nese, Božích muk sloup kde pokryl mech, v němž bodlák, metlice se třese. Tam na křídlech tě touha nese,
hlas líbezný však neozve se, jak vstříc ti zníval v mládí dnech! Tam na křídlech tě touha nese, Božích muk sloup kde pokryl mech.
Obláček zlatý v dálku plová, nadějí sladkou dýchá máj. V hlubinách lesa houká sova. Obláček zlatý v dálku plová,
milenci jak jdou od hřbitova s písničkou na rtech v zkvetlý kraj. Obláček zlatý v dálku plová, nadějí sladkou dýchá máj.
V tvoji však pamět zas se vrací ten vyčítavý z mládí stín, a v nachu červánků se ztrácí. V tvoji však pamět zas se vrací
s divokou břehu dekorací, kouzelný obraz Jarmilin. V tvoji však pamět zas se vrací, ten vyčítavý z mládí stín...
O skálu s křížem proud se tříští, kde poustevník měl z dávna chyš, a vítr kolem lká a sviští. O skálu s křížem proud se tříští,
v západu rudém tratolišti. Z chaloupek dým se plazí výš. O skálu s křížem proud se tříští, kde poustevník měl z dávna chyš.
Stříbrné mlhy plynou šerem, s vřesovišť v dol je vítr svál. Luny tvář září nad jezerem. Stříbrné mlhy plynou šerem;
pod skalou v pestrém kvítí sterém Máchův jak přelud by tam stál... Stříbrné mlhy plynou šerem. A poutník Věčna mizí v dál...
Cookies on Poetry Cove