Proč v pamět tvou se znovu vrací zarostlý révou tichý dům, jenž v háji cypřišů se ztrácí? Proč v pamět tvou se znovu vrací
síň líbezná... hodiny hrací, kde’s blízek býval nebesům? Proč v pamět tvou se znovu vrací zarostlý révou tichý dům?
Tam v skály prudce moře bilo, šumělo věčnou píseň svou. Co v kout ten tebe přivábilo? Tam v skály prudce moře bilo,
podivnou srdce tvoje zpilo svou rhapsodií mámivou! Tam v skály prudce moře bilo, šumělo věčnou píseň svou...
Přátelský úsměv tebe vítal, andělsky znící, vroucí hlas, zrak, v jehož hloubi ráj ti svítal – Přátelský úsměv tebe vítal,
stín smrti však se v tváři kmital, v níž tolik skryto božských krás! – Přátelský úsměv tebe vítal, andělsky znící, vroucí hlas!
Proč musil moři propadnouti ten opojivý mládí květ, radostné žitím nechat pouti? Proč musil moři propadnouti,
Triton jak v roh svůj počal douti, zpěv Najád... Sirén... toužný znět? Proč musil moři propadnouti ten opojivý mládí květ?
Snad kletba dávná dosud stíhá tam mořeplavcův pyšný rod, a jako harpyje se zdvihá... Snad kletba dávná dosud stíhá,
a její spár se nocí mihá až v nitro domu z lůna vod. Snad kletba dávná dosud stíhá tam mořeplavcův pyšný rod...
Dál o skálu se vlny tříští, v cypřiších truchlí starý dům, jak vítr kolem lká a sviští... Dál o skálu se vlny tříští
v západu rudém tratolišti, hlas zvonů stoupá k nebesům. Dál o skálu se vlny tříští. V cypřiších truchlí starý dům...
Cookies on Poetry Cove