Věž s cimbuřím svit luny tříští siný,
šum jezu táhlý v blízku zní a šept.
Nad strohé střech a štítů klikatiny
hrad dávný ční jak obrovitý lept.
A v dál’ své vlny černá řeka valí,
bez soch a kříže kamenný je most.
Pozdního chodce mlžný opar šálí:
do brány vjíždí tajuplný host...
na koni v zbroji Rytíř s krutým hledem,
v němž krví svítí msty a záští plam’.
A Smrt jde s ním, noc jarní mrazí ledem!
I Ďábel kulhá s kančí hlavou tam...
Zvon rozhoupal se prudce ku poplachu,
však bezhlasý jen zřít lze jeho kmit.
Kdož bděli ještě, louče zhasli v strachu!
Věž s cimbuřím dál’ tříští luny třpyt –
Jen v břehu tmách světélka tonou zlatá,
sov houkání kde z rozvaliny zní.
Tam pod hradbou dům zavržence... kata!
Za noci meč si brousí popravní...