U bílé silnice v sítinách rybník
spřádá své dumy,
za ním pod větru nárazy
černý les šumí.
Hladina blýští se, obrazí
kout země baladický,
žloutnoucím listím zářící chlum,
Pušperk, hrad loupežnický.
Dál běží cesta v šerostín,
k myslivně z rokoka.
Korále planou tam jeřabin,
a zádumčivě hučí
splav potoka.