Oblak za oblakem k horám plove,
k modrošedým horám Šumavy.
Zlatá záře nad krajem se chví,
i nad hřbitůvkem tvým, Bezděkove!
Zapadlé dva skrýváš v trávě hroby,
z rokoka dvě desky kamenné.
Sluneční jen šípy plamenné
neb svit luny modravý je zdobí!
Tupadelská skála strmí z lesa,
křivolaká, plná rozsedlin.
Vlčí mák tam roste, kapraď, blín,
vrchol jak by hrozil spárem běsa!
Vítr kolem lká a táhle sténá,
básník Spiess kde v sluji měl svůj byt.
Dávno již tu jeho stín se kmit’,
hraběnčina tvář, s ní krajek pěna,
duch tmám propadlý kde svět už míjel,
samotář kde příšer dav jen zřel,
třpyt když hasnul hvězd, svit luny mřel,
a vítr lkal, jak rakev kdyby sbíjel...
Srdcí dvou tu lásku kvésti znova,
skála viděla a marný plam!
Jed se slitoval, když sen byl klam,
líbezná hraběnko Küniglová!
Oblak za oblakem k horám plove,
k modrošedým horám Šumavy.
Zlatá záře nad krajem se chví,
i nad hřbitůvkem tvým, Bezděkove!