V aleji za městem, kde v létě mládí hřeší,
v lucerně špinavé se plamen mihotá.
V půlnočních hodinách tam straší samota,
a v troskách cihelny stín psanců bez přístřeší –
Zda hvězda betlémská v ten kout svou sešle záři
k rodince žebráka, na děcko osleplé,
jež o cukrátku blouzní tam a o teple,
a radost zažehne běd černých na oltáři?
Jak krále k jesličkám snad přivede sem z dáli,
tři staré tuláky, odrané, kosmaté,
ve stáji zborcené a sněhem zaváté
by matce hladové a děcku sousto dali –
A zvonů vánočních jak vítr píseň snese
v jich srdce ostnatá, v nichž hněv a nenávist,
snad obraz Jezulátka objeví se, čist,
a s láskou bázlivou i něha v sladkém plese...