Dnes s černých věží smutně zní
večerem zvonů hlas.
Den chorý byl a groteskní
a zvolna, zvolna has’.
Jak lstivá láska, perfidní,
se vplížil v mdlý můj sen.
Teprv za hvězdných pochodní
jsem zaslech’ vlastní sten.
Sta černých rukou k nebi ční
plnému žhavých hvězd.
V stech tváří výraz smuteční
a žal zoufalých gest!