Skip to content
1879–1950

ALEGORIE PODZIMU.

Julius Skarlandt

Jde Podzim... drsný chlapík s loutnou, křepčí a hraje. Kam pohlédne, tam stromy žloutnou, mha klesá v kraje.

Vsi podřimují, z chalup kouř se plazí, mdle proud se leskne. Slunce jak mátoha kdes’ nade srázy má oči teskné.

Věž trčí z rozvalin a jeřáb plane, u cesty bílé. Zlý vítr od pohoří vane a potměšile.

Jde Podzim, lancknecht v pestrém šatu, dál k lesům, pláním, a bledá Smrtka s kosou v chvatu klopýtá za ním.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
ALEGORIE PODZIMU. · Julius Skarlandt · Poetry Cove