Poslední list se stromu spad’,
ach, podzim těžce umírá!
Je slunce mdlé, z luk vane chlad,
zima svou náruč rozvírá.
Zní lesem hořký, bolný sten
a listí chřestí pod nohou –
jak bloudil by kdos nešťasten
pod zasmušilou oblohou...
Jez pln je písní tesklivých
a v mlhách tonou lučiny.
Ve skalách vichru ostrý smích.
A nikde květ, ni jediný!