Časem se v tobě cosi zachvěje
a v duši zní to jako třeskot zbraní.
Pak na chvíli se štěstí usměje
a život v ráz tě zákeřně zas zraní.
Po smrti touha v srdce zapadne.
Nezavolána, ozývá se tiše.
Tak měkké rámě, oči záhadné –
a z daleké až vstříc ti vzchází říše...
A v duši stárneš. Snad tak lépe je,
když sen tvůj dávný víc se nevrací.
Časem se štěstí v líc tvou usměje.
A srdce slední city utrácí...