Bílá pole rozvlněná
zahalena bílým krytem,
rozjasněna slunnou září,
obetkána duhy svitem.
Z běla pole u pěšiny
vylétl roj žlutých ptáčků,
peří poprášené sněhem,
sněžnou hvězdku ve zobáčku.
Zamihli se ranním vzduchem,
jako zlatých jisker roje,
zapadli zas v bílé pláni, –
jako sny a touhy moje.