Stesk.

Zahalena v soumrak je ta naše víska, a mně, duše moje, po tobě se stýská.

Stýská se mi, stýská, je mi skoro k pláči, když tak tichý večer nad zemí dnes kráčí.

Dnes tak krásný večer! Stojím pod jabloní, vzpomínám si teskně, jak to bylo loni.

Bývala jsi se mnou, holubičko bílá, když mi teskno bylo, vždy’s mne potěšila.

Dnes však marně toužím, marně volám v dáli, přijď sem, duše moje, tak mne hlava pálí.

Přijď, jen na okamžik, poceluj mi skráně, svoji měkkou ručku polož lehce na ně.

Marně na tě čekám, nepřijdeš víc ke mně, vždyť tvou dobrou hlavu dávno kryje země.