V aleji plno spadlého listí,
vítr je honí a nové rve zas;
nožka tu dětí skotačí v reji,
v hvízdání větru se mísí jich hlas.
Vidím, když listí pupenci bylo,
když jara vánek je kolébal v sen;
– vidím i snivé hlavičky dětí,
až první zděsí je zimavý den.
Až vítr stáří jim serve s čela
bělounký svit, – a v duši navěje
uvadlé listí jim uprchlých snů,
zapadlé touhy, – zklamané naděje...