Já nemám skvostné paláce,
korunu třpytnou na skráni;
mám jenom modro blankytu
a hrstku fial ve dlani.
Mně neznámý je vášně žár,
mé duše klid on netrudí; –
mám jenom v hrdle písně zvuk
a rudou růži na hrudi.
Já nemám zlatých šperků řad,
tak chladnou nechci okrasu; –
mám jenom úsměv na retu
a bílý jasmín ve vlasu.
Já nemám matný perel třpyt,
ni jasnou záři smaragdů, –
mám jenom drobných slzí proud
a konvalinky na ňadru.
Já nemám touhy oblačné,
svých snů se dávno vzdala jsem;
mám jenom lásku ku práci,
a modrý šeřík za pasem.
Já nemám dlouhý přátel řad,
samota nic mne nemučí,
vždyť za všecko mám děti své
a plno květů v náručí.