Když se vůkol šeří,
soumrak když se vkrádá
tajně v moje nitro,
úsměv dětských tváří
mžikem soumrak změní
v smavé jarní jitro.
Když se vůkol šeří,
stesk když v duši klesá,
slzu v oko vhání;
dětských rtíků jásot
slze skanout nedá,
stíny s čela shání.
Když se vůkol šeří,
bolest temnou roušku
kol hlavy když vine,
bílé dětské ručky
na čelo se tisknou,
– bolest rázem mine.
Když se vůkol šeří,
noc když černým stínem
do srdce se řítí,
dětských očí záře
smavou hvězdou z mraku
v noci temnu svítí.
Až se vůkol zšeří,
smrt až kývne z dáli,
snad i tehdy změní
dětských srdcí láska
těžký smrti zápas
v tiché, klidné snění.