Chceš-li mne potěšit,
tedy mi zazpívej,
tak sladce, mile
při tom se usmívej.
Zpívej mi o růži,
jež v sadě rozkvétá,
by ozdobila kdys
dmoucí se ňadra tvá.
O bílém poupěti
oblitém záplavou
večerních červánků
září až krvavou.
To sněžné poupě
ponechám na keři
jen ještě okamžik,
jen co se sešeří.
Pak půjdu, vezmu je,
připnu je na tvou hruď,
a při tom řeknu ti:
„Má duše, s bohem buď!“
Jdi s bohem, dítě mé,
dobrou noc, jdi už spat,
dnes bude se ti jistě
o bílé růži zdát.
Tobě o bílé růži,
mně o tvém bílém čele,
o zářivých tvých očích,
o tobě celé – celé. –