Viz kolem hory v záplavy stopeny,
Zelené nivy rosami skropeny!
Ve vodách ranní se ohlíží květ –
V moři rubínovém plyne svět!
Po lukách slily se v sluneční blesky
Všech diamantů barvy a lesky,
A každým jitrem půvaby nové
A vše jen k lásce, k lásce zove!
Zářící po horách slunce viz plameny,
S blankytné oblohy sypou se plameny,
V objetí mámícím země vše
Jak dechem vášní síla mře!
Rozčilen cedr v zážehu zmdlívá,
Roztoužen jilm kol kmenu se schvívá –
A každým polednem půvaby nové
A vše jen k lásce, k lásce zove!
Povzdálným soumrakem vznáší se zpěvánky,
Nad dolem ztišeným vzlétají červánky,
Obzor na růžných ulpívá rtech! –
Zápachu květin, balšamů dech,
Obětní páry na stinném háji
Hravý větřík do dálky svlájí –
A každým večerem půvaby nové
A vše jen k lásce, k lásce zove!
Vichřice vzdychá v haluzí temnotách,
Po nivách chvějí se violky v dřímotách,
Růži se o zpěvu slavičím zdá,
Sníc vodní lilie s vlnkami hrá;
Zbuzené harfy dotknutím lyry
K žalostným tónům se rozzvučí struny –
A každou nocí půvaby nové
A vše jen k lásce, k lásce zove!