Jak se oblak větrem shání,
Jak se řeky krajem proudí:
Tak i duch můj světem bloudí,
Nezná domov, nemá stání.
K budoucnosti zalétává,
Jarmo zvyku neuznává,
Mlhou k nebi se vypíná,
K zemi bouří co lavina
V nedosáhlé dalekosti
Sluncem ve dne, hvězdou v noci,
Čarodějnou skví se mocí
Vidina mé toužebnosti;
Slzy mé však darmo plynou;
Život stárne, léta hynou,
Slunce, hvězda denně zpráhne –
Duch vidinu nedosáhne!