S Bohem buďte, chladné břehy,
Květné louky, stinné háje!
V dalekost můj osud velí,
V cizí ubírám se kraje.
Či tam toužebností zajdu?
Či vás, milé, opět najdu?
Kdy a kdekoliv se octnu,
Zpomenutí nezavane;
Kamkoliv mne stézka vede,
Jedno slunce všudy plane;
Nech mne cizá střecha kryje,
Vždy mi jedno srdce žije!